Léčila, léčí a léčit bude

Šestadvacátý ročník přehlídky netradičních divadel, Kopřiva 2012, je kompletně sklizený. Protože tato droga(!) je nejúčinnější na jaře a diváci měli možnost si z ní utrhnout právě o jarním víkendu 13. – 14. 4., bude snad její léčivý účinek maximální.


Podle Martina Režného a Luďka Richtra, letošní kopřivové poroty, působí na lidský metabolismus nejpovzbudivěji Kontra, slovenské divadlo, které se první den Kopřivy divákům předvedlo s hrou Hamlet. Peter Čižmár a Peter Cibula si u poroty vybojovali cenu za tvůrčí přínos i cenu za nejlepší herecký výkon.

Diváci cítili léčivé účinky Kopřivy nejvíce v Labyrintu světa, představení odehraném pro změnu ne dvěma, ale jedním hercem. Jeho autor, Víťa Marčík, si tak z Kopřivy 2012 odvezl cenu diváka.

Dramaturg Kopřivy, Jiří Cachnín, divákům připravil výživné kopřivové menu. Klauniáda, studentské divadlo, drama i komedie, pantomima, alegorie i scénické čtení. Každý si tedy mohl vybrat představení přesně podle neduhů, které jej trápí.

text: Barbora Fialová, foto (1,2) Pavel Reissmann, foto (3) Tomáš Rychetský

Až do labyrintu srdce

TEÁTR VÍTI MARČÍKA, Hosín „LABYRINT SVĚTA“

Jedna velká krabice a spousta kufrů. Co se v nich asi skrývá? Mnoho příběhů a zážitků, přitom jen jeden herec. Víťa Marčík žije každým momentem, aby publiku sdělil své poselství. Stejně jako Jan Ámos Komenský ve své knize.


Náročné téma zaobalené do úžasné vyčerpávající performance. Pohled na svět skrze velké křivé brýle a stále visící oprátka na krku. Energické hudební doprovody.

Po dlouhé pouti složitým labyrintem světa nacházíme ráj, avšak uvězněný za mřížemi. Na samém dně, kde je uschováno jeho srdce, leží železná klec. Zdá se, že je uzamčena visacím zámkem, ale zdání klame. Tou pravou příčinou uzavřenosti srdce je naše rozhodnutí a my sami. Tma v našem nitru nás dokáže oslepit a i ticho uvnitř dokáže řvát. Odpověď hledejme každý sám v sobě.

Text a foto: Tomáš Rychetský

Vážný humor nevážně

TÚLAVÉ DIVADLO, Bratislava SK „CYRANO, ALEBO BALÁBILÉ O NOSE“

Netradiční kombinace situačního a nakažlivého humoru spolu s vášnivým příběhem o bájném hrdinovi Cyranovi dokázala vytvořit uvolněnou atmosféru, kterou sám hrdina mohl nasávat skrze půlku bagety na svém nose.

Kytky zalévané absintem, karikaturní pózy za sklem, zjištění, že šanson vznikl kloktáním alkoholu nebo ukázka toho, jak doopravdy vypadá válka, když se vlastně ani nikomu válčit nechce a také spousta nelogiky, nadsázky a grotesky. To vše bylo možné najít v originálním pojetí původně historické hry o hlubokých citech. Komedie Túlavého divadla byla zakončena fiaskem. Cyrano měl umřít. Ale nemohl skonat dříve, dokud prosebně nevyslovil: „Tak už neváhaj a bodni ma!“

text a foto: Tomáš Rychetský

Příběhy před i za dveřmi

PREŠPORSKÉ DIVADLO, Bratislava, SK "DVERE"

Dveře dominující jinak prázdné scéně mají svůj vlastní smysl, jejich průchodem se dostáváme do baru, do bytu, nebo se ocitáme osamoceni na ulici. Porozumění diváků vyžaduje klíč, který se na jevišti zhmotňuje a možná se až příliš názorně používá k odemykání černých dveří.

Prolíná se zde několik rovin příběhu. Manželé v zelených trepkách nejsou dokonalým párem, nesmyslné hádky postupně gradují. Stejně jako se už nedá opravit jejich dálkový ovladač krachuje i jejich křehký vztah. Zpívající žena před barem je symbolem bídy člověka, žebrá na ulici a nabízí své tělo opilému spisovateli, který touží po krásné Marion. Ta se schovává za maskou svůdné tanečnice a svaté madony. Závislosti všech postav se stávají vládci nad lidským životem. Možná existují zadní vrátka a cesta ke spasení. Tragické životní osudy však nemusí vést k napravení a otevřené dveře nemusí být vždy ty správné.

Text: Markéta Horká, Foto: Tomáš Rychetský

Kopřiva k uctění památky

26. ročník Kopřivy je věnován památce ZDEŇKA ČECHÁČKA. Dlouholetému rádci, porotci a donátori Kopřivy.

foto: Dagmara Petrášová - http://www.orfeus.cz/06zdivadla/clanky/120311_cechacek.htm

Nejúčinnější na jaře – 26. Kopřiva

První polovinu Kopřivy sklidili diváci, organizátoři i herci včera, v pátek třináctého. Ze dne nešťastného ale vyrůstá šestadvacátý ročník statné vytrvalé a léčivé Kopřivy, přehlídky netradičních divadel. Tahle rostlina si zkrátka v překonávání různých nástrah a překážek přímo libuje a rozhodně nemá paraskavedekatriafobii (chorobná obava z data „pátek třináctého“).



V prvním dni přehlídky se divákům nejvíce líbilo shakespearovské představení Hamlet, se kterým na Kopřivu přijeli Peter Čižmár a Miki Macala z novospišského divadla Kontra. Slovenští herci dokázali v téměř dvouhodinové hře ztvárnit všechny hamletovské postavy. Úspěch si také zajistili jejich začleněním do představení a svou bezprostřední blízkostí k divákům. Druhé místo zatím obsadilo divadlo Kufr se svým klaunovsko-akrobaticko-žonglovacím představením.

Upozornění: Kopřivu lze podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací!!!

text: Barbora Fialová, foto: http://www.facebook.com/Pavel.Reissmann.Photography

Utopenci a kysané zelí vyděsili Kopřivu

Stonožka a Bradbury nás zavedli do světa plného tmy, děsu a nezodpovězených otázek. Dokonce ani otázku obsahu nádoby žádný z herců úplně neobjasnil.



Za oponou jeviště se utvořila malá komorní scéna, do které herci napasovali vážnost životních situací. V nádobě viděli děsivé situace. Od topení koťat, přes znásilnění, až po ztrátu vlastního dítěte.





Ve chvíli, kdy ale tekutina v nádobě zrudla už nebylo pochyb o tom, že děj právě vyvrcholil vraždou. Jednoduchost děje i dialogů a opětovné zakončování scén neproniknutelnou tmou dodaly hře stabilitu a ráznost.

text: Lucie Kolářová, foto: http://www.facebook.com/Pavel.Reissmann.Photography

Slovenský mim čelil zásahům shůry

V doprovodu violoncella, tedy kromě gestikulace a mimiky i za pomoci hudby, předvedl Miro Kasprzyk "l'udové múdrosti".

Jablko daleko od stromu nepadne. Kdo de teba kameňom, ty doňho chlebom... Tyto a mnohé další přísloví, pořekadla, či biblické výroky jsme mohli shlédnout závěrem pátečního programu. Když zrovna neházel mezi publikum kuličky hrachu, pokoušel se s ním "komunikovat". Ale vzhledem k pozdní noční hodině... ako by hrach na stenu hádzal.

text: Lucie Kolářová, foto: http://www.facebook.com/Pavel.Reissmann.Photography

Emoce tváří v tvář

Postupným stmíváním venku se i na jevišti dostáváme stále k temnějším tématům. Hamlet jako divadlo dvou herců je působivou přehlídkou královské vraždy, viny a pomsty.

Hamletova zmučená duše se po celou dobu zmítá mezi iluzí, lží, šílenstvím a je neustále klamána. Výmluvné černé kostýmy nám stále připomínají smutek. V kontrastu s bílými maskami, které zobrazovali prvky divadla na divadle jsme mohli vidět děsícího se králova vraha, Hamleta, ale i královnu.

Scénu tvořili samotní diváci, kteří se stali součástí inscenace. Díky židlím vznikla velká životní křižovatka. Příchody a odchody různými směry určovaly jednotlivé postavy. I s touto minimalistickou scénou rozehráli herci představení plné úzkostné atmosféry. Zároveň nám však vtiskli představu, že všichni víme co jsme, ale nevíme, co z nás může být.

Jednotlivé scény byli rozdělovány střihem, tmou a údery na gong. Propracovaná psychologie postav postačila hercům, aby se ve fragmentárních replikách neztratili. „Usmívat se a přitom být lotrem“. Chvílemi se stává Hamletem každý z nás.

text: Markéta Horká, foto: http://www.facebook.com/Pavel.Reissmann.Photography

Jak zpříjemnit čekání u zubaře?

Letošní přehlídku netradičních forem divadla zahájilo Divadlo KUFR s inscenací Dvojka (vpravo nahoře). Jednoduchá scéna nabízela pohled na dvě obyčejné dřevěné židle. Fantazie diváků byla zaměstnána nejen barevnými kostýmy Boženy Vytrvalé a Květy Růžové. Barevné rozlišení symbolizovalo dva jiné světy, dva jiné prožitky, ale postupně zelená a růžová barva splývala pomocí prvků akrobacie v jednotu. Nervozita stoupá a někdy není možné sedět na místě, ani pověsit kabelku na háček.

Žonglování spojené s akrobatickými prvky a příběhem dvou žen v čekárně u zubaře se proměňovalo v klaunskou přehlídku sportů. Chvílemi jsme se ocitali na tenisovém a baseballovém hřišti, lyžařském svahu, cyklistické dráze, v cirkuse a nechyběla ani běžecká trať a veslování. Čekárnu u zubaře nám připomínal zvuk zubní vrtačky a bolestivý jekot pacienta uvnitř. Tíživá atmosféra byla umocňována tikajícími hodinami. Květa Růžová se ve chvílích, kdy se ozývaly pravidelné údery, hroutila s nateklou pusou od bolesti zubu na dřevěnou židli.


Protiklady se přitahují a tak se křehkost i síla, ostré pohyby i jemné ladné taneční kroky proměňovaly během celého představení plného zvratů a převratů v příjemné zapomnění na čekárnu u zubaře. Dojemné zubní „sólo“ se neslo sálem a po chvíli si jej trylkovaly i děti v zadních řadách. Zkrátit čas v čekárně se dá určitě i lehkým posilováním s lahví pro sportovce, na které navazuje dramatická taneční show s časopisem. Scéna v růžovém nádechu slibuje v kombinaci s chytlavou hudbou další experiment s kuželkami a míčky. Příjemným zamyšlením na konci je, zda jsme se nacházeli celou dobu v čekárně u zubaře nebo ve světě nekonečných možností a snů. Prosté nazutí bot a tikání hodin nás opět vrátí do čekárny. Z imaginárních dveří se ozve „Nachystá se další“. Kdo se odváží vejít do zubní ordinace?

text: Markéta Horká, foto: http://www.facebook.com/Pavel.Reissmann.Photography