Letošní přehlídku netradičních forem divadla zahájilo Divadlo KUFR s inscenací Dvojka (vpravo nahoře). Jednoduchá scéna nabízela pohled na dvě obyčejné dřevěné židle. Fantazie diváků byla zaměstnána nejen barevnými kostýmy Boženy Vytrvalé a Květy Růžové. Barevné rozlišení symbolizovalo dva jiné světy, dva jiné prožitky, ale postupně zelená a růžová barva splývala pomocí prvků akrobacie v jednotu. Nervozita stoupá a někdy není možné sedět na místě, ani pověsit kabelku na háček.
Žonglování spojené s akrobatickými prvky a příběhem dvou žen v čekárně u zubaře se proměňovalo v klaunskou přehlídku sportů. Chvílemi jsme se ocitali na tenisovém a baseballovém hřišti, lyžařském svahu, cyklistické dráze, v cirkuse a nechyběla ani běžecká trať a veslování. Čekárnu u zubaře nám připomínal zvuk zubní vrtačky a bolestivý jekot pacienta uvnitř. Tíživá atmosféra byla umocňována tikajícími hodinami. Květa Růžová se ve chvílích, kdy se ozývaly pravidelné údery, hroutila s nateklou pusou od bolesti zubu na dřevěnou židli.
Protiklady se přitahují a tak se křehkost i síla, ostré pohyby i jemné ladné taneční kroky proměňovaly během celého představení plného zvratů a převratů v příjemné zapomnění na čekárnu u zubaře. Dojemné zubní „sólo“ se neslo sálem a po chvíli si jej trylkovaly i děti v zadních řadách. Zkrátit čas v čekárně se dá určitě i lehkým posilováním s lahví pro sportovce, na které navazuje dramatická taneční show s časopisem. Scéna v růžovém nádechu slibuje v kombinaci s chytlavou hudbou další experiment s kuželkami a míčky. Příjemným zamyšlením na konci je, zda jsme se nacházeli celou dobu v čekárně u zubaře nebo ve světě nekonečných možností a snů. Prosté nazutí bot a tikání hodin nás opět vrátí do čekárny. Z imaginárních dveří se ozve „Nachystá se další“. Kdo se odváží vejít do zubní ordinace?
text: Markéta Horká, foto: http://www.facebook.com/Pavel.Reissmann.Photography
Žonglování spojené s akrobatickými prvky a příběhem dvou žen v čekárně u zubaře se proměňovalo v klaunskou přehlídku sportů. Chvílemi jsme se ocitali na tenisovém a baseballovém hřišti, lyžařském svahu, cyklistické dráze, v cirkuse a nechyběla ani běžecká trať a veslování. Čekárnu u zubaře nám připomínal zvuk zubní vrtačky a bolestivý jekot pacienta uvnitř. Tíživá atmosféra byla umocňována tikajícími hodinami. Květa Růžová se ve chvílích, kdy se ozývaly pravidelné údery, hroutila s nateklou pusou od bolesti zubu na dřevěnou židli.
Protiklady se přitahují a tak se křehkost i síla, ostré pohyby i jemné ladné taneční kroky proměňovaly během celého představení plného zvratů a převratů v příjemné zapomnění na čekárnu u zubaře. Dojemné zubní „sólo“ se neslo sálem a po chvíli si jej trylkovaly i děti v zadních řadách. Zkrátit čas v čekárně se dá určitě i lehkým posilováním s lahví pro sportovce, na které navazuje dramatická taneční show s časopisem. Scéna v růžovém nádechu slibuje v kombinaci s chytlavou hudbou další experiment s kuželkami a míčky. Příjemným zamyšlením na konci je, zda jsme se nacházeli celou dobu v čekárně u zubaře nebo ve světě nekonečných možností a snů. Prosté nazutí bot a tikání hodin nás opět vrátí do čekárny. Z imaginárních dveří se ozve „Nachystá se další“. Kdo se odváží vejít do zubní ordinace?
text: Markéta Horká, foto: http://www.facebook.com/Pavel.Reissmann.Photography
Ha ha, zajímavě napsané. Já teď u zubaře trávil čas tím, že jsem se díval na stavbu sportovní haly, která roste před okny. Jako je to zajímavý projekt. Hlavně teda architektonicky. Ale co se mi líbí, tak je to, že tam bude i malé kino a měl by tam být snad i divadelní sál. Takže to bude takové zajímavé spojení kultury a sportu.
OdpovědětVymazat