Existencionální scénický koncept aspirující na kontextovou paralelu geometrie židle a introspektiva gendrově dehumanizované feminny. Zkrátka hustodémonskykrutopřísný divadlo.
Geometrie ženy a židle. Sláva Daubnerová. FOTO: Robert Waschka |
Navíc od začátku se přes forbínu do sálu lila vlna napětí - tak co bude? Nebylo nic. A pufnutí této bubliny na konci mě ani neprobudilo. Technicky vzato jde o skutečně dobré divadelní řemeslo. Každý pohyb sedí, herečka vykřikuje sentence v krkolomných polohách. Scéna je naplněna až přeplněna symbolickými předměty...
Jen to nějak nefunguje, nebo alespoň ne na mě (i když úvodní kruh s dvanácti částí a židle postavená v červené tekutině mi, nevím proč, silně evokoval to neštěstí, které každou dospělou ženu jednou měsíčně postihuje).
Tak si z celého kusu odnáším jedinou myšlenku. Až nám doma chcípne pes, nebudu líný a nezahrabu ho do hromady hnoje. Jinak bude po prvním dešti opět s námi. Robert Waschka
Žádné komentáře:
Okomentovat