sobota 9. dubna 2011

Cely divadla P.A.T. aneb divácký pat

Existencionální scénický koncept aspirující na kontextovou paralelu geometrie židle a introspektiva gendrově dehumanizované feminny. Zkrátka hustodémonskykrutopřísný divadlo.
Geometrie ženy a židle. Sláva Daubnerová.
FOTO: Robert Waschka
Pokud jste po přečtení tohoto úvodního odstavce nepocítili intelektuální orgasmus nebo záchvat smíchu, není tento kus určen právě vám. Často se mi stane, že uvažuji, co tím chtěl autor říci. A většinou takto rozebírám nějakou nepochopenou scénu. Zde bych musel začít zvukem, pokračovat textem, scénografií, zkrátka hluboce se zamýšlet nad celým divadlem.
Navíc od začátku se přes forbínu do sálu lila vlna napětí - tak co bude? Nebylo nic. A pufnutí této bubliny na konci mě ani neprobudilo. Technicky vzato jde o skutečně dobré divadelní řemeslo. Každý pohyb sedí, herečka vykřikuje sentence v krkolomných polohách. Scéna je naplněna až přeplněna symbolickými předměty... 
Jen to nějak nefunguje, nebo alespoň ne na mě (i když úvodní kruh s dvanácti částí a židle postavená v červené tekutině mi, nevím proč, silně evokoval to neštěstí, které každou dospělou ženu jednou měsíčně postihuje).
Tak si z celého kusu odnáším jedinou myšlenku. Až nám doma chcípne pes, nebudu líný a nezahrabu ho do hromady hnoje. Jinak bude po prvním dešti opět s námi. Robert Waschka

Žádné komentáře:

Okomentovat