 |
| Pastier Vlado Benko. FOTO: Robert Waschka |
Pasák krav je archetypální postava. Gumáky, klobouk jako homole a sukovice. Na ztvárnění postavy stačí. Na její věrohodné oživení je třeba mnohem víc. Civilní herectví je to, o čem se často mluví, ale v našich končinách k vidění moc není. Benko se v roli cítí přirozeně.
Od lehké až bavičské polohy se postupně dostává ke gradujícímu finále plnému citů. Pláč? Ano. Nejen uvěřitelný, přímo organicky dokonale civilní pláč. Nikde nepřepáleno, nikde s malým nasazením. Minimalismus hlasového projevu koresponduje s uměřeností gestikulace. Tady se hraje očima, či spíše prsty svírajícími zapálenou cigaretu (mimochodem jediný rušivý okamžik ve hře, dým z cigarety v uzavřeném prostoru mezi diváky ne každý akceptoval s radostí).
Fascinující je, že pokud se mladých zeptáte na jejich stupeň porozumění slovenštině, málokdo vám nějaký vyšší odkývá. Přitom celé představení probíhající v pastýřském slangu s východňárským přízvukem bylo divákům dokonale srozumitelné.
Většinou se zabývám scénou, tentokrát není moc o čem psát. Ve světle reflektoru stojí na scéně kýbl, který se stává stojanem na hůl, ovčáckým psem a v zásadě i kýblem. Dále zde stojí stolička, hrající ... stoličku. A přesto chvílemi věříme, že támhle je smrk a v dálce hora Magura. I to UFO, které za ní pravidelně mizí, bychom Benkovi uvěřili, ale začalo sněžit a když je zataženo, ani UFU nelítá.
Co je na tom skoro hodinovém představení tak fascinujícího, že všichni jen sedí a hledí? Defilují před námi životní peripetie "obyčejného ogara". Pracovní úrazy, nezdárné děti, líný spolupracovník. Příhody s obecním bláznem, trochu komedie, trochu tragédie ... kořalka a cigára. Co je na tom zajímavého? Člověčina, syrová, a přece k slzám dojímavá. Čistý odvar z poctivýho chlopa.
Robert Waschka
Žádné komentáře:
Okomentovat